Labutí křik

Žalman

1:Aišel podzim zas o něco dřA7íve,
a s ním vDítr přines' labutAě,
modrou řF#mekou byla slyšet pC#míseň,
Depetání perutAě.
2:Celý měsíc tak si spolu hrály,
potom přišel ten osudný den,
bylo slyšet divné pousmání
rezavého nože jen.
3:Pak zmizela loďka v zátočině,
na ní zvonil zabijácký smích,
toho muže nikdo nedohoní,
kroky v blátě smyje sníh.
R:LabutF#mi, labutC#mi, vrať se zpDátky na svou řeku, labutAi,
stýská sDe mi po tvém křiku C#ma mám na jazF#myku,
s kDým že tvoje láska odletAí.
4:Tak tu leží a je celá bílá,
ještě dýchá v teplé náruči,
nebojí se, je jak nikdy tichá,
nevolá a nekřičí.
5:Pláče nebe a na modré řece
její láska plave opodál,
a já nevím, zase jednou nevím,
kam bych ty svý oči dal.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:51:25.323+00:00
Výsledky hledání: